úterý 30. září 2014

Anketa -Kladenský deník: ubytovny, divadlo, Dum kultury, tržnice



Mgr. Milan Hamerský, Lepší Kladno a Starostové
1.   Jak lze podle vás vyřešit otázku ubytoven ve městě Kladně?
Kladeňákům komplikují život ve městě každodenní problémy s bezpečností, s čistotou, kriminalitou a nezaměstnaností tisíců lidí. Kladno 20 let řídí ODS, primátor sedí na radnici od roku 1994 (úředník, náměstek, primátor). Není možné se vymlouvat na jiné a svalovat vinu na špatné zákony, když Kladno nevyužívá možností, které má k dispozici. Lidé očekávají řešení svých problémů místo dalších slibů. 

Lepší Kladno prosadí koncepční politiku města v oblasti sociální a bezpečnostní, která se konečně začne opírat o názory odborníků místo ideologie. Společnost Člověk v tísni situaci zmapovala a navrhla městu několikrát pomoc s řešením. Dosavadní vedení nemělo zájem.  Pracuje dobře městská policie? Proč zastupitelé prodloužili provozování hazardu o dva roky? Lepší Kladno navrhuje zákaz hazardu v roce 2015. Umíme problémy řešit, nejen o tom mluvit a slibovat. Jde to jinak!



2. Proč stále není dokončena rekonstrukce Městského divadla v Kladně?
MUDr. Karel Protiva, Lepší Kladno a Starostové
Problém vidím v městem nezvládnutém výběrovém řízení na zhotovitele, jak v případě rekonstrukce divadla, tak řadě dalších. Divadlo je pouze nejkřiklavějším příkladem. Výběrové řízení bylo vypsáno pouze s ohledem na cenu a termín.  Vyhrála firma s cenovou nabídkou výrazně nižší, než byla cena reálná. Výsledkem je ukončení stavebních prací, opuštěná a staticky nezajištěná stavba a realizační firma v likvidaci. 

Pokud bych dělal výběrové řízení na dodání papíru, jistě by mi kritérium ceny stačilo. V případě takto komplexní stavební zakázky je potřeba hodnotící kritéria rozšířit a nebýt pohodlný.  Výsledek je pro kulturymilovné Kladeňáky tristní. Nefunkční divadlo, náklady na rekonstrukci se kvůli zastavení prací a vypsání nového výběrového řízení zvýší, hrozí vrácení dotace. Který náměstek za to zodpovídá? Umíme problémy řešit, nejen to slibovat. Jde to jinak!



3. Jste pro to, aby se Dům kultury v Kladně stal v budoucnu majetkem města?
Mgr. Jana Šrámková, Lepší Kladno a Starostové
Dům kultury se otevřel veřejnosti 5.5.1973. Za projektem stál významný architekt Václav Hilský. Jeho práci najdeme na sídlišti v Rozdělově, budovy SPŠS a OA, nové Lidice. Mnozí občané považují DK za vlastní, protože zde prožili první milostná okouzlení v tanečních hodinách, poprvně okusili zakázané pivo, absolvovali své maturitní plesy a řádili na koncertech rockových kapel. Velkorysý stánek kultury patřil a patří odborářům, kteří si s ním nevědí rady. 

Město neprůhledně dotuje DK mnoha milióny. Tyto finanční částky jsou samozřejmě na objektu vidět, ale nevím, proč bychom měli opravovat a financovat stavbu, když nám nepatří. DK je místem, které naše společenství spojuje, přejali jsme ho od minulé generace a měli bychom ho udržovat a starat se sami. Lepší Kladno zachránilo letos 3 milióny určené na podnikání členů ODS v DK. Umíme problémy řešit, nejen to slibovat. Jde to jinak!
 


4. Jak je podle vás nejlepší využít prostor bývalé tržnice na náměstí Svobody?
Ing. arch. Lukáš Rouha, Lepší Kladno a Starostové
Plocha bývalé tržnice je stavební parcelou. Nejlepší by bylo, postavit zde objekt, který by doplnit a uzavřel kompozici náměstí Svobody. Funkční využití objektu by mohlo být víceúčelové, byty v horních podlažích, komerční plochy v nižších patrech a obchodní parter. Za úvahu by stálo v části parteru zřídit celoroční provoz tržnice a sociální služby. Nad způsobem využití chceme odbornou diskuzi za účasti veřejnosti. 

Součástí musí být úprava dopravního řešení s důrazem na zklidnění třídy ČSA. Výsledná podoba objektu by měla vzejít z veřejné architektonické soutěže, abychom získali maximálně kvalitní stavbu. Letošní architektonická soutěž na návrh dočasné tržnice se povedla. Prosadíme, že veřejné soutěže se stanou na Kladně standardem. Prosadíme jako významné kritérium výběru řešení jejich kvalitu. Umíme problémy řešit, nejen to slibovat. Jde to jinak!



5. Co vám na Kladně nejvíce chybí?
Mgr. Milan Hamerský, Lepší Kladno a Starostové
Chybí mi smysl pro pořádek, slušnost, úcta k druhým i k sobě. Schody se čistí shora. Nepřizpůsobiví k zákonům sedí na magistrátu. Vedení města (ODS, ČSSD, KSČM) porušuje řadu zákonů, utajuje informace před občany, rozhoduje ve prospěch svůj a spřízněných podnikatelů. Připomínky veřejnosti a odborníku ignoruje a zesměšňuje. Snaha udržovat čistotu ve svém okolí je vlastní pouze určité části obyvatel. Malou snahu projevují také firmy, které jsou za udržování čistoty placené. 

Chybí mi snaha řešit architekturu a městské plánování kvalitně. Chybí mi otevřenost města nápadům, kreativitě a diskuzi. Klídek a šeď. Normální lidé nemají zájem o vývoj města, na zastupitelstvo chodí méně než 10 občanů. Nechali jsme si město ukrást politiky. Kladeňáci, chceme ho zpátky? Jen volby to mohou změnit. Jde to jinak! Pusťme do vedení města osobnosti Lepšího Kladna a Kladno bude nejLepší : ).

čtvrtek 25. září 2014

Školo, kam kráčíš?



V minulých dnech proběhla v Kladně nenápadná, ale o to více inspirující diskuse mezi pedagogy a rodiči. Členy panelu formálně svolané panelové diskuse byli: ředitel mateřské školy obce Ořech Mgr. Jiří Janovský, gymnaziální učitelka jazyků Mgr._Jana_Šrámková a předseda výboru pro vzdělávání Poslanecké sněmovny prof. Jiří Zlatuška. Setkání uspořádalo sdružení Lepší_Kladno

Úvod setkání patřil členům panelu, kteří účastníkům setkání jednak představili svojí práci a dále na základě přání moderátora diskuse Mgr._Hamerského sami pohovořili na téma, které oni sami považují za klíčové obecně a nebo o němž usoudili, že by je plénum účastníků z nějakého důvodu mělo slyšet. Škoda jen, že setkání mělo méně účastníků, než bych sám jako rodič a občan očekával. Očekával už z toho důvodu, že téma školství má svou sílu v tom, že nepřímo ukazuje, kam je směřována společnost jako celek a v neposlední řadě jde i o to, kdo společnost v příští generaci povede.


Následující kandidátská úvaha samozřejmě nemá ambici převyprávět celé setkání, chce však některé témata rozvinout a předložit k širší úvaze témata související. Zájemcům o přesný obsah setkání je ostatně k disposici nahrávka celého setkání na -zde-.

Zkušenosti, které předkládám samozřejmě nepocházejí (naštěstí) jen z mé přímé osobní zkušenosti, ale mnoho zkušeností je z okruhu mých známých. Pedagogové a rodiče mají prostor na základě této úvahy zapřemýšlet, co by se dalo přímo u nich – tam, kde to mohou přímo ovlivnit – změnit.

Výchozí informace hostů-členů panelu byla pro mne zajímavá v tom, že jsem si naplno uvědomil, jaká témata považují oni za vhodná ke sdělení v duchu zásady "čeho je srdce plné, ústy přetéká". Dobrou zprávou pro mne bylo, že mi připadlo, že všichni mají svoji práci rádi a že jim na jejich práci záleží. Bohužel však toto byla pro mne jako rodiče, občana a člověka tvrdě pracujícího v průmyslu jedna z posledních dobrých zpráv, které na setkání zazněly.


Kam školství směřujeme?

Úvodní téma věnoval profesor Zlatuška jako předseda parlamentního výboru otázce legislativního vývoje a změn ve školství. Věc jistě potřebná a pro přímo zúčastněné i nepochybně intelektuálně "rajcovná". Vzhledem k tomu, že moje manželka je učitelka, mám do situace určitý vhled a proto si kladu otázku, jak rychle a zda vůbec otázky, které nyní řeší ministerstvo a parlamentní výbor najdou své uplatnění v praxi. Zejména, když z úst prof. Zlatušky zaznělo, že sice učitelé již 10 let ví o povinnosti doplnit si kvalifikaci, ale v praxi se stalo z toho velmi málo. To ovšem není zcela přesné v tom, že otázka budoucí kvalifikace učitelů byla za oněch 10 let často zpochybňována a rozhodně nebyla její komunikace směrem k veřejnosti nesporná. Tím získal navrch názor „kdo ví, jak to celé ještě bude, raději si jako učitel počkám“.


Vzhledem ke schopnosti realizace změn mi však tyto úvahy připadly ne nepodobné "praktickým úvahám" středověku, totiž otázce, kolik andělů se asi vejde na špici kostelní věže. Zajímavá mi přišla přednesená zkušenost ze Singapuru, v níž zaznělo, že zásadně dokáží změnit školství za 2 až 3 roky. Uvědomil jsem si jakým rizikům je vystavena moderní společnost. Rizikům spočívajícím v nacházení dalších a dalších myšlenkových témat a intelektuálních konstrukcí, které ovšem daňový poplatník musí zaplatit (a jak dlouho si to ještě budeme moci dovolit?). To není volání svobodníka Halíka z Černých baronů vůči intelektuálům "...poslal bych je všechny tahat gumy do Michelinky, hajzly jedny intelektuálský...", ale vážná otázka voliče a daňového poplatníka po zjištění reálného poměru: vygenerovaná versus prakticky realizovaná témata. To podstatné ve vzdělávání se totiž odehrává mezi konkrétním učitelem a žákem.


Pokud o věci trochu přemýšlíme, zjistíme, že klíčovou otázkou ve vzdělávání je "jak efektivněji využít pomyslnou deltu (rozdíl) mezi znalostí a dovednosí žáka nyní a znalostí a dovedností, kterou je žák schopen a ochoten svojí okamžité vyspělostí převzít. Což nám bohužel neřeknou v Singapru, ale odehrává se to v běžné interakci mezi učitelem a žákem. Učitel musí být schopen tento individuální rozdíl mezi "umí" a "ještě by se v danou chvíli mohl naučit" umět využít. A jsou učitelé, kteří toto umí, učitelé, kteří se to chtějí naučit, učitelé, kterým stačí, jak to dělají doposud a ti, kteří se ani nic dalších naučit nechtějí a jiní, kteří se to nedokáží. Z tohoto důvodu mi připadlo, že vše není možno řešit jenom vzděláváním... Klobouk dolů před těmi učiteli, kteří opravdu dokáží naučit a nenechají se zlomit.  

Monology členů panelu ukázaly i celkovou vzájemnou "neučesanost" představy, jak by věci ve vzdělávání v budoucnu měly být. Prof. Zlatuška vyjádřil  názor, že je třeba více se zaměřit na nejrannější mateřské vzdělávání a sice z důvodu, že rozdíl mezi těmi ve škole úspěšnými a těmi neúspěšnými vzniká už tam. Této představě nepřímo zakontroval ředitel mateřské školy v tom, že řekl, že 80% rodičů se o své děti nestará a že mateřská škola není od toho, aby doháněla to, co neudělají rodiče. Je ovšem možné, že se rodiče o své děti starají, ale trochu jinak, než by odpovídalo naší tradiční představě. Vážně však nutno upozornit rodiče, že to, že se starám, není otázka osobního pocitu, ale toho, že dítěti věnuji svůj zájem (neodkládám ho před televizi či počítač) a věnuji čas. V tom si i sám jako rodič uvědomuji i svůj osobní dluh. Zajímavé bylo sledovat, jak někteří členové panelu dodatečně upravovali své názory tam, kde se ukázalo, že tyto neukazují pedagogickou práci rozporně. Společným jmenovatelem byla určitá bezradnost zúčastněných v tom, jak by měly věci fungovat jako celek dohromady.

Bylo pro mne jako člověka z průmyslu zajímavé si porovnat, jak se řeší (řeší?) věci průmyslu a jak ve školství. V i jen trochu slušně fungující firmě či úřadu se organizace neobejde bez jasně rozdělených odpovědností, standardů kvality a výkonnosti (jak vlastě poznáme, že pracujeme dobře a efektivně a co bude, když to náhodou nenastane). Jasně se ukázalo, že se netuší a ani se netuší, že by se tušit mělo, kdo má být odpovědný za to, jestli dítě do první třídy připravené jde či nikoli - je-li to rodič a školka není povinna žáka naučit nic a nebo naopak je povinná školka a odpovědnost je na ní. Bylo by i zajímavé domyslet do důsledku ustanovení zákona o mzdě, totiž, že za práci na špatném produktu zaměstnanci odměna nenáleží. Prakticky to vede k tomu, že nepřipravený žák se "pinkne" ve vzdělávacím systému prostě dál a žák už je na pokraji dalšího sešupu. Což se děje. Připadlo mi, že přístupy ve školství jsou mimo obvyklou logiku řízení, kde se jasně říká, že úkolem manažera je třeba plánování, organizování, stanovování cílů, vyžadování, motivování a kontrola.


Jako účastník jsem se krátce zeptal, na to, co se reálně některým rodičům stalo, totiž, co může rodič dělat, když na jeho výhrady nezareaguje ani učitel, ani ředitel školy ani obec. Tedy nikdo, od koho bych prvoplánově reakci čekal. Odpověď členů panelu byla celkem jednotná, totiž, že by si o tom rodič měl začít dopisovat. Nikdo z panelu ani na sekundu nepřipustil myšlenku, že by měl stačit od občana podnět jeden a systém by už měl sám naskočit a začít řešit. Tedy samostatnou funkčnost systému ani nepředpokládáme a říkáme, že k praktickému výsledku se musí občan - rodič – třeba za účasti médií propopostrkávat a jak se lidově říká "proprdelit". To ovšem není všechno. Zatímco Vaše dítě ve škole třeba úplně zbytečně trpí, sociálně patologický jev (šikana či nerudný učitel), na který jste upozornili, se na něm vyřádí.


Osobně jsem zažil situaci, kdy obec sama samu myšlenku, že by se měla o školu starat ještě nějak a dál než jmenováním ředitele školy (které je zřizovatelem), principielně odmítla. Přesně v duchu Klasika, že "zatímco si na Smoličkovi (žákovi) smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou (ti, kdo by se měli starat). Což není příliš povzbudivé. Zřizovatel školy potom vystupuje v roli toho, kdo to tam vlastní nečinností “pěkně zřídil". Politické uskupení, které by si téma dohledu nad školami vzalo za své, by celkem slušně mohlo veřejnost oslovit.


Rodiče a škola

Samozřejmě existují rodiče, kteří zájem o spolupráci se školou nemají, není ovšem složité atmosféru rodičovského nezájmu vytvořit. Naše spolupráce je o signálech a tam, kde zúčastnění  jednou či dvakrát nepochodí, tam to prostě sami zabalí. Škola, která na svých www stránkách ani 30. 8. večer rodičům nenapíše, v  kolik hodin si mohou rodiče první den školy svého žáka vyzvednout, rodiče nepřesvědčí, že by jakákoli komunikace s ní měla smysl.


Podobně nepřesvědčí škola, která nutí 300 rodičů přepisovat si z internetu rozvrhy svých dětí, byť je v jiných oblastech života naprosto samozřejmé, že se soubor s informací umístí na www tak, že se nechá na kliknutí stáhnout. Podobně si rodiče nezíská svými nápady škola, která s rodiči jedná způsobem "do zítra musíte" (kde je jakékoli plánování?). Zajímavým trendem škol poslední doby jsou domácí úkoly školy pro rodiče ve stylu "ať to rodič své dítě naučí sám". Zažil jsem i školu, která dávala žákům domácích úkolů i na tři hodiny každý den a to i navzdory výhradám rodičů.


Nové požadavky na učitele

Vzhledem k překotnému vývoji techniky na sebe vyučující druhého a dalších stupňů povinnost být v technice znalostně aspoň na úrovni svých žáků. Učitel, pro kterého je vrcholem dovednosti otevřít na počítači mail, se i u trochu techničtěji zaměřených žáků zpochybní. Učitelka gymnázia - penzistka, která studentům prezentuje svého koníčka – hledání nových pomníků na hřbitově – současného žáka zřejmě nezíská a pokud ano, potom jenom svou kuriozností. V otázce techniky by vzdělávání učitelů rozhodně mělo své místo. Už z toho důvodu, že sestudovat si cokoli sám, je sice možné, ale stojí to studujícího daleko více času. 


Pohybujeme se v kruhu

Přístup učitele, který byl popsán v jedné z učebnic "Děti, jestli jste dávaly pozor, tak si jistě vzpomenete, kdo se narodil v Hudlicích" děti pravděpodobně nezaujme a je jasnou ukázkou statické balastní informace, kterou se ztrácí čas. Je snad přínosem velikána, který měl být vzpomenut, to, že se narodil? Nebo snad to, že se narodil v Hudlicích? Očekával bych, že by měl být vyučován přínos dotyčného jak a v čem posunul lidské poznání. Učebnici nepochybně zpracoval nějaký pedagog jiný pedagog ji revidoval. Nikomu nepřipadla divná logika „pozitivního“ chování v logice „dával pozor, tedy ví, kdo se narodil v Hudlicích, toť je ten, jehož chování vyzdvihujeme". Trvalé setrvání v oboru těch, kdo se u nás podílí na řízení vzdělávání populace, je bohužel poněkud "incestní" povahy a to nezůstává pro svět myšlenek ve školství bez následků. Určitý přínos by mohly mít smíšené hodnotitelské týmy lidí, kteří stojí mimo systém vzdělávání. Problém je, pokud pracovní sešit pro první třídu vytváří ten, kdo v první třídě neučil a tudíž neví, že prváci nepíší na linku, ale mezi dvě linky (aby se uhlídala velikost písma...).


Nová dosud neuvědomovaná role školy

Pánové, kteří ještě prošli vojnou, si pamatují na to, že zážitky z vojny byly obligatorním tématem mužských a někdy i smíšených kolektivů. Zážitky, jejichž společným jmenovatelem bylo setkání s absurditou, směšností, brutalitou a esenciálně čistou hloupostí. Nedávno mi to mimoděk došlo: uvědomil jsem si, že se s některými rodiči bavím o školních zážitcích jejich dětí naprosto stejným způsobem, jako jsme se dříve bavili o vojně. Příklad: Co si myslet o otázce gymnaziálního vyučujícího, který do testu pro žáky dokáže vložit otázku: "Římský císař jakého příjmení zavedl..." (aniž by mu bylo divné, že o příjmeních začínáme hovořit za Marie Terezie?).


Co říci závěrem: Řešení samozřejmě existují, ale cesta bude dlouhá a zřejmě i bolestivá. Inteligentní a odpovědná komunální politika v tom může pomoci. Chceme to? Moje poděkování těm, kteří ještě dokáží školu jako výspu vzdělanosti uchovat. Ten, kdo se na radnici odpovědně ujme problematiky školství, bude mít zcela jistě plné ruce práce. Ne všechno je možno z pozice obce ovlivnit, ale leccos ano.


Ing. Václav Kadeřávek - kandidát č. 6 uskupení Lepší Kladno a Starostové. 

pondělí 22. září 2014

Sportem ku zdraví

Lepší Kladno nehodlá na radnici zapomenout ani na sport. V Kladně působí celá řada úspěšných sportovních oddílů. O úspěchu či neúspěchu rozhoduje nepochybně přizpůsobení se moderním trendům, dodržovaní jasně dané koncepce a v neposlední řadě je nutné také transparentní financování. Pokud oddíly těmto předpokladům dostojí, měl by se dostavit úspěch. Město a politici nejsou těmi, kdo by měli mluvit do řízení sportu.

Krásným příkladem, že to tak funguje, je hokejbal v současnosti patrně nejúspěšnější sport v Kladně. HBC Alpig Kladno již řadu let úspěšně reprezentuje naše město. Jeho hlavní předností je podle našeho soudu úspěšná práce s mládeží, která stojí právě na výše zmíněné jasně dodržované koncepci, která je, zdá se, správně nastavena. Úspěchů oddíl nedosahuje pouze v seniorské kategorii, ale i u mládeže. V nedávné době se Kladno mohlo pyšnit také úspěšným volejbalovým klubem, který však z finančních důvodů musel opustit nejvyšší soutěž. Kladno úspěšně reprezentuje také aerobic.

 Zcela odlišná situace je v nejpopulárnějších sportech naší země – ve fotbale a v hokeji.


Fotbalový oddíl SK Kladno, který ještě v roce 2010 hrál nejvyšší fotbalovou soutěž, má znatelné potíže s financemi, doslova se topí v dluzích. Představenstvo klubu dosud nebylo schopno najít společnou řeč s radnicí, která se pravda několikrát „nabízela“ s pomocí.



Sportem číslo jedna je v Kladně od nepaměti hokej. Toho si lze povšimnou již z výše dotací, které klubu přitékají z městského rozpočtu. Lepší Kladno klubu rozhodně žádné peníze nezávidí, domníváme se však, že by se s městskými prostředky mělo hospodařit efektivněji. Současná radnice nakonec podpořila dotaci ve stejné výši, jako v sezoně minulé s tím, že peníze půjdou pouze na mládež nikoli na seniorský tým. Lepší Kladno s takovým rozhodnutím souhlasí, logicky by však měla následovat možnost města kontrolovat financování klubu, jehož je město minoritním vlastníkem. Za v České republice zcela unikátní náklonnost hokejovému oddílu by se podle našeho názoru měl klub „odvděčit“ mnohem lepšími výsledky. Nechť je tedy sestupová sezona jakýmsi strašákem a startovní čarou do sezón příštích, úspěšnějších. Hokej ke Kladnu patří a Lepší Kladno nebude bránit tomu, aby byly mládežnické týmy podporovány.

 
Návrhy Lepšího Kladna

1. budeme pokračovat v podpoře sportovních oddílů na území města Kladna, v centru našeho zájmu budou stát mládežnické kategorie napříč různými sportovními odvětvími – hokej, fotbal, florbal, hokejbal, basketbal, aerobik, plavání atd. 

2. budeme ochotni navýšit podporu těm oddílům, které prokazatelně pracují úspěšně

3. budeme se snažit podpořit volejbalový oddíl, aby se opět mohl vrátit na výsluní 

4. samostatnou kapitolu tvoří pochopitelně hokej

*budeme trvat na tom, aby město, jako minoritní vlastník klubu, mělo pod kontrolou financování chodu klubu 

*navýšíme o 15 procent dotace mládežnických kategorií, a ukončíme dotování profesionálního týmu

* podpoříme další plánované etapy rekonstrukce zimního stadionu výnosy z pronájmu ledových ploch i nadále ponecháme klubu, budeme však pečlivě hlídat, aby se kluziště nepronajímala na úkor oddílů HC či PZ


5. budeme se snažit nalézt společnou řeč s představiteli SK Kladno, kterým jsme v případě, že předloží průhledné účetní dokumenty a jasnou představu o dalším fungování oddílu, ochotni nabídnout pomocnou ruku

6. budeme se snažit rekonstruovat či rozšířit sportoviště, která jsou přístupná široké veřejnosti a zpřístupnit školní sportoviště

7. rozšíříme prozatím nevyhovující síť cyklostezek ve městě

Zdychova: Poctivost a férovost by neměla patřit minulosti

Trápí mě, že slušnost a férovost se z každodenního života vytrácí – drobné i větší podvody se začínají vyplácet. To bych chtěla změnit. Mojí prioritou bude snaha o účelné a hospodárné nakládání s majetkem města.
Už žádná další velká nákupní centra, Kladna jich má dost. Prostředky by se mohly využít na rozšíření cyklostezek, dokončení nepovedené rekonstrukce divadla, vybudování další posilovny pod širým nebem – podobné té, která už slouží na Sletišti. 
Kladno by si také zasloužilo, kromě lepších silnic, osobitý kruhový objezd, který by Kladeňákům i ostatním návštěvníkům Kladna připomínal, že i město Kladno „má duši“.
Větší finanční podporu by si také zasloužily spolky a sdružení, které pořádají akce pro kladenskou veřejnost zdarma nebo s dobrovolným vstupným.
Mgr. Ilona Zdychová
 
 




sobota 13. září 2014

Kladenské dvorky 2014 nás stály 453 tisíc

Kladenským dvorkům by slušela střízlivost
Lepší Kladno považuje KD za jedinečnou událost. Vzhledem k malým výdajům města na nezávislou kulturu jde v případě jejich podpory městem o mimořádně vysoký výdaj z veřejných rozpočtů. "Dovezená" hudební produkce nemá přirozenou vazbu na uměleckou část programu dvorků a jen jim mám přidat dovezeného lesku. Dvorky to nepotřebují.
 
Lepší Kladno a Starostové bude prosazovat, aby KD v budoucnu plně dramaturgicky zajišťoval Spolek Podprůhon ve spolupráci s umělci z Kladenska a to s podstatně střízlivějším rozpočtem. Oblíbené hudební kapely typu Mńágy na akci tohoto typu nepatří. Z tabulky rozpočet dodané magistrátem není jasné, kde jsou příjmy pořadatelů z občerstvení, prodeje suvenýrů a podobně. Kladenská nezávislá kultura je podfinancovaná a zde se přitom plýtvá obdobně jako při vyváděním financí pro podnikání rodiny z ODS v Domu kultury na Sítné ( viz  kauza Dům podnikání a kultury ).
Statisíce na kulturu dosud nepochopitelně a neodůvodněně vydávané přesměrujeme do podpory místní, především nekomerční, kultury a umění.
 
 
Doplnění rozpočtu 22.9.2014
co platil Spolek Podprůhon z "našich" peněz
134.000 Kč od magistrátu formou Smlouvy o zajištění služeb,
4.000 za pronajem "malych" obcerstveni, v celkovem rozpoctu zanedbatelny vytezek z prodeje suvenyru a knih.

Dotaci magistratu dle rozpoctu prilozenem ke smlouve vyuzil Spolek Podprůhon na:
59.000 program festivalu (honorare umelcu a zvuk),

25.300 pronajem dvorecku,
22.500 na propagaci (graficky navrh vizualu, produkce a poplatky webu, tiskova priprava a tisk plakatu, billboardu, pozvanky, ucastnickeho letaku),
15.500 na produkcni naklady (material zarizeni podii, mobilni WC, obcerstveni na vernisaz, doprava materialu, apod.),
9.000 na produkcni mzdove naklady (mzdove naklady magistrat ve svem vyuctovani neuvadi),
3.000 OSA (jeste neni uzavrene),

Dalsi naklady a program platime ze sponzorskych prispevku zajistenych Spolkem Podpruhon.

 
 
Historie Kladenských dvorků
Kladenské dvorky vznikly na počátku 80. let minulého století. U jejich vzniku stála skupina výtvarníků s chutí a energií vystavovat. Inspirací k výstavě uměleckých děl pod širým nebem byla pražská přehlídka Dvorky 81, pro kterou se vžil název Malostranské dvorky. Již o rok později se konal nultý ročník kladenské výstavy, tehdy ještě pod názvem Setkání v zahradě, která se konala v zahradě nedávno zesnulého výtvarníka, uměleckého kováře a významné postavy kladenského kulturního prostoru Viktora Stříbrného.

U zrodu tehdy stáli především představitelé výtvarné skupiny Atelier 74 Viktor Stříbrný, Anna Tichá, Václav Frolík, Václav Černý, Jiří Hanke, Josef Vejvoda, Jana Gratzová a František Tomík, Václav Kestřánek, Alois Garamszegi, Miroslav Kubový a další výtvarníci zejména z kladenského výtvarného prostředí, kteří tímto evolučním krokem dali základ tradici Kladenských dvorků a významným způsobem zasáhli do kulturního dění v regionu.
V červnu roku 1983 se pak v inspirativním prostředí kladenské čtvrti Podprůhon konal již první oficiální ročník Kladenských dvorků. K 25 výtvarníkům, tehdy vystavujícím na třech dvorcích, se díky produkční pomoci Milana Petrisčáka a Klubka 55 přidala hudební i divadelní produkce. Vznikla nevšední kulturní akce, která se postupem času stala fenoménem přesahujícím lokální rozměr.

Kladenské dvorky se rozrostly na desítky výstavních míst a stovky vystavujících, mezi nimiž se objevovali i renomovaní výtvarníci jako sestry Válovy, Vladimír Kokolia, Olbram Zoubek, Aleš Veselý a další. Letos bude mimo jiné na Kladenských dvorcích vystavovat také sochař Kurt Gebauer, který byl u zrodu prapůvodních dvorků Malostranských.
Kladenské dvorky jsou stále především akcí založenou na nadšení výtvarníků bez ohledu na profesionalitu či zvučná jména. Majitelé dvorků každoročně umožňují jejich prezentaci a otevřou své dvorky i zahrady pro vstup široké veřejnosti.
Organizátory Kladenských dvorků jsou Spolek Podprůhon a Statutární město Kladno.
zdroj http:5plus2

program akce -2014-

čtvrtek 11. září 2014


Od východu na západ?
Události na Ukrajině nám připomínají, jak velký rozdíl je mezi tradičním evropským pojetím demokracie a a tím, jak se řeší správa společnosti na východ od nás. Je to rozdíl mezi transparentní demokratickou správou společnosti a správou společnosti či obce postavenou sice na demokratické volbě na počátku ale pokračující vládou s omezenou kontrolou.


 
Správa společnosti „s demokracií jen na počátku“ se projevuje mimo jiné tím, že nějaké informace, které ten, kdo vládne uvolní, sice dostanete, ale pouze ty, které vládnoucí uvolnit chce. Tím dochází k naprosté manipulaci veřejnosti, protože právě reálně žitá demokracie na přístupu k informacím stojí. Celé to potom vede na stav, kdy vládnoucí vládnou s omezenou veřejnou kontrolou a společnost či obec rezignuje, přestane se ptát, protože už zjistila, že se stejně nic nedozví. Někdy i situace dostoupí tak daleko, že vládnoucí prakticky zapomene na to, že by informace vůbec poskytovat měl, nebo informační prázdno za sdělnost považuje. Nebo – což také mnozí známe – se profesionální veřejný činitel deformuje sám v sobě tak, že mluví aniž co řekl (a co hůře, je při tom přesvědčen o své upřímnosti).

 
Dvě klíčové otázky naší současnosti
Otázka číslo jedna: Chceme správu obce veřejnou a demokratickou a nebo správu obce „východního ritu“ postavenou na „vyvolené“ skupině vládnoucích s omezenou kontrolou?

Otázka číslo dvě: U koho z kandidujících subjektů lze mít aspoň podezření, že správu obce bude umět lépe než ti předtím? V čem je tato otázka důležitá. Asi si řada z nás v prvním plánu nedokáže představit, že by správa obce mohla probíhat tak bídně, že předchozí stav omezené kontrolovatelnosti byl vlastně v konečném důsledku ekonomičtější. Kandidující subjekty na sebe proto přijímají velkou odpovědnost tím, že svojí kandidaturou říkají „budeme to umět lépe než ti před námi“. Logika kterou jsem rovněž zaslechl „abychom tam (rozuměj v zastupitelstvu) někoho měli“ je chabá.

 
Pojďme si společně ukázat přínos otázky první.

 
Selhání liberálního konceptu
Fungující demokratická společnost vzniká tam, kde Ti, kterým liberální přístupy poskytly výhody si tyto výhody neponechávají jen pro sebe a své blízké, ale generují příležitosti a pozitivní klima pro ty, na které se zrovna v tuto chvíli nedostalo. Což se moc neděje. Velkým rizikem pro budoucnost je polarizace sociální struktury společnosti – totiž to, že bude existovat nemnoho nejbohatších a regimenty ba pluky jen chudých. Žádná či slabá střední vrstva mezi.

 
Mluvím o naději a fair otevřené, byť třeba pracné budoucnosti pro všechny. Není příliš známou skutečností, že se v Sovětském svazu v době Gorbačovovy Perestrojky při stejných a mírně se horšících podmínkách náhle prodloužila doba života obyvatel v průměru o cca 6 let – právě vzniklou nadějí ve společnosti.. Maďarský premiér Viktor Orbán ve svém nedávném projevu v Rumunsku trefně zmínil, že sice „liberální koncept platí – tedy, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého, je zde však malá „drobnůstka“. Tu hranici, kde už je to Krakonošovo, určuje nikoli ten slabší, ani o tom není dohoda, ale prostě ten silnější. Zkuste si s Vaší bankou dohodnout zcela individuální smlouvu o Vašem bankovním účtu... Není to volání po levičáctví, je to volání po ohleduplnosti. Protože jedna z definic demokracie je „ohleduplná vláda většiny nad menšinou“. Na komunální úrovni proto hledáme toho ohleduplného většinového vládnoucího.

 
V čem je to důležité: Obec nesmí k občanovi přistupovat z pozice silnějšího (tuhle informaci Ti, občane řekneme, tuhle napůl a tuhle vůbec ne) ale partnersky. Ne nadarmo se historicky nejlépe osvědčují spolupráce typu partnerství. Tam, kde je represe nutná a partnerský přístup z povahy věci dodržet nelze (vymáhání nočního klidu apod.) musí být všem měřeno stejně a profesionálně. Těším se proto na nástup, dobře zprocesovaných, kompetentních, aktivních a usmívajících se úředníků, kteří budou ctít zákony a dále i pravidla tam, kde je sami vytvořili.

 
Otázka druhá – Kdo to bude umět. Dobré (efektivní, kvalitní a dobře zorganizované) práci se nevyhneme.
Asi nám společně neuniklo, že některé země i lokální společenství prostě jsou bohatší. Není to ovšem tím, že by naše počítače počítaly pomaleji či služební auta jezdila pomaleji (zde dokonce naopak :-). Přesto se naší celospolečenskou produktivitou práce pohybujeme na úrovni cca 60% těch nejvyspělejších. Osobně vítám proto spolupráci se všemi, kterým otázky efektivity a účinnosti správy obce budou ležet na srdci. Oba pojmy, jak efektivita, tak účinnost mají samozřejmě svůj přesný obsah, ale nechci zde zabíhat do detailů… A opět jde o vstupní informace, protože na nich nová řešení vznikají.

Z pohledu efektivity a účinnosti stojí za to podívat se na volební programy všech lokálních politických souputníků. Dočteme se tam jenom „ koupíme to či ono“, „vybudujeme tamto“. To se dá totiž číst i způsobem: „uděláme nové věci, ale uděláme je naprosto stejným způsobem, tak jako ty staré“. Možná ne náhodou mne napadá citát bývalého vedoucího představitele Sovětského svazu Viktora Černomyrdina, který se v jedné-zřejmě slabší chvilce-vyjádřil „Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako obvykle“. V tom je velké riziko. Současné výsledky správy města pochopitelně odpovídají tomu, jak bylo pracováno (zázraky se většinou nedějí). Je však dobře si uvědomit, že zdrojů v budoucnu pravděpodobně nebude více a tím víc jde o jejich dobré využití. Výchozí podmínkou pro dobré využití je, že byl s relevantními partnery řádně vydiskutován výchozí stav (hle opět narážka na informace) cílový stav, byly zajištěny odpovídající zdroje a byla jasně stanovena kritéria pro to, abychom jasně mohli říci, že jsme za veřejné prostředky získali to, co bylo v rámci zadání vydiskutováno a dohodnuto. Tečka. A pak musí být vše kvalitně zorganizováno.

 
Volební programy
Volební programy je zajímavé číst i z dalších úhlů pohledu. O čem se tam nepíše? Dočteme se například „Zveřejníme smlouvy“ bude však zveřejněn i plný algoritmus rozhodování a hodnotící kritéria? Jak se dotyčné politické uskupení chovalo doposud? Je náhlé „otočení kurzu“ pravděpodobné z pohledu toho, jak se politické uskupení chovalo doposud? Má volební program nějakou vnitřní logiku a směr, nebo je to jenom povrchní seznam „koupíme tohle, objednáme tamto“. Dočteme se tam rovněž „zlepšíme v naší práci to či ono?“

 
Očekávaná rizika budoucnosti spolupráce v rámci správy obce
Je jisté, že zastupitelstvo může být jen tak kvalitní, jak kvalitní budou lidé v něm a jak ochotní budou hledat společná praktická řešení. Může se ovšem stát, že převáží logika „co by se nám lépe medializovalo“, nebo „když to chtějí tihle, tak já jsem proti“. Schopnost hledat shodu nám není příliš vlastní. Pro mne osobně není bez zajímavosti zpráva, která v nedávných dnech proběhla tiskem , totiž, že v Čechách se soudíme cca 20 více než třeba lidé ve Finsku. Nemusí být ani snadné překlopit se z předvolebního řevnivého režimu do režimu efektivního pozitivního konání v dohodě s někým dalším.

 

Závěr
Naše budoucnost se neobejde bez otevřeného pozitivního férového a promyšleného jednání a to je důvod proč do komunální politiky vstupuji.
 
Ing. Václav Kadeřávek
kandidát č. 6 uskupení Lepsí Kladno a Starostové

neděle 31. srpna 2014

Kladno 10.9. - škola základ života

Diskuze s odborníky o vzdělání, školství, dětech, učitelích a všem co souvisí se školstvím. Bude školství lepší?
Kladno, středa 10.9.2014 od 16:30 v Kokosu.
diskutující:
prof. Jiří Zlatuška, předseda školského výboru sněmovny,
Jiří Janovský, ředitel MŠ Ořech,
Mgr. Jana Šrámková, učitelka českého a německého jazyka na gymnáziu
CV: videoSpot-J.Sramkova


 
   

středa 27. srpna 2014

Ministra Dienstbiera vyzve v senátních volbách kladenská profesorka Šrámková

Kladno – Oblíbená a zkušená učitelka českého a německého jazyka na kladenském gymnáziu Mgr. Jana Šrámková (1950, střelec), vyzve jako nestranická kandidátka v senátních volbách ministra Jiřího Dienstbiera.

Jiří Dienstbier mladší / foto:Petr Vilgus


Jana Šrámková chce nabídnout občanům ve volebním obvodu Kladno*
-znalost místních problémů,
-zkušenost s mnohaletou prací ve školství a
-zdravý rozum při řešení problémů.

Podporuji bez výmluv návrhy -RekonstrukceStátu-


Ke své kandidatuře Jana Šrámková uvedla, „dlouho jsem váhala, zda moje zkušenosti a názory mohou zaujmout spoluobčany. Myslím si, že vzdělání dětí potřebuje větší podporu politiků. Jako žena mohu nabídnout jiné životní zkušenosti než muži mezi politiky a především zdravý rozum na místo ideologických pouček a stranických šarvátek“.

Jana Šrámková se zájmem sledovala práci úspěšných kladenských rodáků v senátu Petra Pitharta a Elišky Wágnerové (roz. Bušové).

Ke svému případnému působení v senátu Jana Šrámková uvedla, „pokud má mít senát smyl, pak jako hlídač vlády. V současnosti má ČSSD v senátu většinu, která činí každou diskuzi předem zbytečnou. V případě zvolení chci působit ve školském výboru.“

Senátní kampaň nestraničky Jany Šrámkové (oficiálně kandidována KAN) bude úzce spojena s komunální kandidátkou Lepší Kladno, která sdružuje kladenské osobnosti i členy menších stran. Její finanční rozsah bude uměřený.

(*město Kladno a cca 70 obcí a měst z okresů Kladno a Praha-západ)

ŽIVOTOPIS


Mgr. Jana Šrámková, nar. 12.12.1950 - profesorka na kladenském gymnáziu od roku 1988, vyučuje český a německý jazyk - nestranička, v minulosti členka Strany zelených a ODA - rozvedená, má dospělého syna a dvě dcery.

Narodila jsem se v tehdy těžce zkoušeném pohraničí- v Karlových Varech v roce 12.12.1950. Rodiče pracovali v pohostinství a tato práce sebou přinášela časté stěhování. Po několika přestěhováních jsme se usadili v Kladně. Tady jsem také začala chodit do školy.

Vlastně jsem chodila do školy ráda, doma jsem si hodně četla a ve škole jsem se mohla pochlubit se svými znalostmi. Zajímalo mě skoro všechno- historie, biologie, jazyky i dění v rozděleném světě.

Poklidné, samozřejmě velmi nadsazené, dospívání urychlily události šedesátých let - kafkovská konference, Pražské jaro a okupace. Ještě dnes vidím v duchu sovětské tanky v kladenských ulicích (některých obrazů se člověk nikdy nezbaví). Na mnoho let bylo všechno jinak. Po maturitě jsem vystudovala obor němčina a čeština na filosofické fakultě UK a vstoupila do života.

Začala jsem učit, nejdříve v učňovské škole, kde se učitel potýkal se silným nezájmem žáků a bylo obtížné a náročné vzbudit leckdy alespoň jejich pozornost (Beroun, Kladno). Po několika letech se mi splnil sen.
 Dostala jsem místo na kladenském gymnasiu. Impozantní secesní budova, ozdoba a chlouba města (ještě stále nedoceněná), se stala mým působištěm.

Zanedlouho promluvil na kladenském náměstí Václav Havel. Dělnické město ho pozdravilo a od teď je naštěstí všechno jinak.

Práce učitele se v principu nezměnila. Jak říkám já, rozsvěcet světlo poznání v očích svých žáků, ale bylo zapotřebí angažovat se pro společnost. Začala jsem pracovat ve straně Zelených, potom ve straně intelektuálů ODA. Poznala jsem zblízka i práci zastupitele (byla jsem jmenována), kulturní komise.

Ve volných chvílích pracuji jako překladatelka a tlumočnice.