Od východu na západ?

Události na Ukrajině nám připomínají, jak velký rozdíl je mezi tradičním evropským pojetím demokracie a a tím, jak se řeší správa společnosti na východ od nás. Je to rozdíl mezi transparentní demokratickou správou společnosti a správou společnosti či obce postavenou sice na demokratické volbě na počátku ale pokračující vládou s omezenou kontrolou.

 

Správa společnosti „s demokracií jen na počátku“ se projevuje mimo jiné tím, že nějaké informace, které ten, kdo vládne uvolní, sice dostanete, ale pouze ty, které vládnoucí uvolnit chce. Tím dochází k naprosté manipulaci veřejnosti, protože právě reálně žitá demokracie na přístupu k informacím stojí. Celé to potom vede na stav, kdy vládnoucí vládnou s omezenou veřejnou kontrolou a společnost či obec rezignuje, přestane se ptát, protože už zjistila, že se stejně nic nedozví. Někdy i situace dostoupí tak daleko, že vládnoucí prakticky zapomene na to, že by informace vůbec poskytovat měl, nebo informační prázdno za sdělnost považuje. Nebo – což také mnozí známe – se profesionální veřejný činitel deformuje sám v sobě tak, že mluví aniž co řekl (a co hůře, je při tom přesvědčen o své upřímnosti).

 

Dvě klíčové otázky naší současnosti

Otázka číslo jedna: Chceme správu obce veřejnou a demokratickou a nebo správu obce „východního ritu“ postavenou na „vyvolené“ skupině vládnoucích s omezenou kontrolou?

Otázka číslo dvě: U koho z kandidujících subjektů lze mít aspoň podezření, že správu obce bude umět lépe než ti předtím? V čem je tato otázka důležitá. Asi si řada z nás v prvním plánu nedokáže představit, že by správa obce mohla probíhat tak bídně, že předchozí stav omezené kontrolovatelnosti byl vlastně v konečném důsledku ekonomičtější. Kandidující subjekty na sebe proto přijímají velkou odpovědnost tím, že svojí kandidaturou říkají „budeme to umět lépe než ti před námi“. Logika kterou jsem rovněž zaslechl „abychom tam (rozuměj v zastupitelstvu) někoho měli“ je chabá.

 

Pojďme si společně ukázat přínos otázky první.

 

Selhání liberálního konceptu

Fungující demokratická společnost vzniká tam, kde Ti, kterým liberální přístupy poskytly výhody si tyto výhody neponechávají jen pro sebe a své blízké, ale generují příležitosti a pozitivní klima pro ty, na které se zrovna v tuto chvíli nedostalo. Což se moc neděje. Velkým rizikem pro budoucnost je polarizace sociální struktury společnosti – totiž to, že bude existovat nemnoho nejbohatších a regimenty ba pluky jen chudých. Žádná či slabá střední vrstva mezi.

 

Mluvím o naději a fair otevřené, byť třeba pracné budoucnosti pro všechny. Není příliš známou skutečností, že se v Sovětském svazu v době Gorbačovovy Perestrojky při stejných a mírně se horšících podmínkách náhle prodloužila doba života obyvatel v průměru o cca 6 let – právě vzniklou nadějí ve společnosti.. Maďarský premiér Viktor Orbán ve svém nedávném projevu v Rumunsku trefně zmínil, že sice „liberální koncept platí – tedy, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého, je zde však malá „drobnůstka“. Tu hranici, kde už je to Krakonošovo, určuje nikoli ten slabší, ani o tom není dohoda, ale prostě ten silnější. Zkuste si s Vaší bankou dohodnout zcela individuální smlouvu o Vašem bankovním účtu... Není to volání po levičáctví, je to volání po ohleduplnosti. Protože jedna z definic demokracie je „ohleduplná vláda většiny nad menšinou“. Na komunální úrovni proto hledáme toho ohleduplného většinového vládnoucího.

 

V čem je to důležité: Obec nesmí k občanovi přistupovat z pozice silnějšího (tuhle informaci Ti, občane řekneme, tuhle napůl a tuhle vůbec ne) ale partnersky. Ne nadarmo se historicky nejlépe osvědčují spolupráce typu partnerství. Tam, kde je represe nutná a partnerský přístup z povahy věci dodržet nelze (vymáhání nočního klidu apod.) musí být všem měřeno stejně a profesionálně. Těším se proto na nástup, dobře zprocesovaných, kompetentních, aktivních a usmívajících se úředníků, kteří budou ctít zákony a dále i pravidla tam, kde je sami vytvořili.

 

Otázka druhá – Kdo to bude umět. Dobré (efektivní, kvalitní a dobře zorganizované) práci se nevyhneme.

Asi nám společně neuniklo, že některé země i lokální společenství prostě jsou bohatší. Není to ovšem tím, že by naše počítače počítaly pomaleji či služební auta jezdila pomaleji (zde dokonce naopak :-). Přesto se naší celospolečenskou produktivitou práce pohybujeme na úrovni cca 60% těch nejvyspělejších. Osobně vítám proto spolupráci se všemi, kterým otázky efektivity a účinnosti správy obce budou ležet na srdci. Oba pojmy, jak efektivita, tak účinnost mají samozřejmě svůj přesný obsah, ale nechci zde zabíhat do detailů… A opět jde o vstupní informace, protože na nich nová řešení vznikají.

Z pohledu efektivity a účinnosti stojí za to podívat se na volební programy všech lokálních politických souputníků. Dočteme se tam jenom „ koupíme to či ono“, „vybudujeme tamto“. To se dá totiž číst i způsobem: „uděláme nové věci, ale uděláme je naprosto stejným způsobem, tak jako ty staré“. Možná ne náhodou mne napadá citát bývalého vedoucího představitele Sovětského svazu Viktora Černomyrdina, který se v jedné-zřejmě slabší chvilce-vyjádřil „Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako obvykle“. V tom je velké riziko. Současné výsledky správy města pochopitelně odpovídají tomu, jak bylo pracováno (zázraky se většinou nedějí). Je však dobře si uvědomit, že zdrojů v budoucnu pravděpodobně nebude více a tím víc jde o jejich dobré využití. Výchozí podmínkou pro dobré využití je, že byl s relevantními partnery řádně vydiskutován výchozí stav (hle opět narážka na informace) cílový stav, byly zajištěny odpovídající zdroje a byla jasně stanovena kritéria pro to, abychom jasně mohli říci, že jsme za veřejné prostředky získali to, co bylo v rámci zadání vydiskutováno a dohodnuto. Tečka. A pak musí být vše kvalitně zorganizováno.

 

Volební programy

Volební programy je zajímavé číst i z dalších úhlů pohledu. O čem se tam nepíše? Dočteme se například „Zveřejníme smlouvy“ bude však zveřejněn i plný algoritmus rozhodování a hodnotící kritéria? Jak se dotyčné politické uskupení chovalo doposud? Je náhlé „otočení kurzu“ pravděpodobné z pohledu toho, jak se politické uskupení chovalo doposud? Má volební program nějakou vnitřní logiku a směr, nebo je to jenom povrchní seznam „koupíme tohle, objednáme tamto“. Dočteme se tam rovněž „zlepšíme v naší práci to či ono?“

 

Očekávaná rizika budoucnosti spolupráce v rámci správy obce

Je jisté, že zastupitelstvo může být jen tak kvalitní, jak kvalitní budou lidé v něm a jak ochotní budou hledat společná praktická řešení. Může se ovšem stát, že převáží logika „co by se nám lépe medializovalo“, nebo „když to chtějí tihle, tak já jsem proti“. Schopnost hledat shodu nám není příliš vlastní. Pro mne osobně není bez zajímavosti zpráva, která v nedávných dnech proběhla tiskem , totiž, že v Čechách se soudíme cca 20 více než třeba lidé ve Finsku. Nemusí být ani snadné překlopit se z předvolebního řevnivého režimu do režimu efektivního pozitivního konání v dohodě s někým dalším.

 

Závěr

Naše budoucnost se neobejde bez otevřeného pozitivního férového a promyšleného jednání a to je důvod proč do komunální politiky vstupuji.

 

Ing. Václav Kadeřávek

kandidát č. 6 uskupení Lepsí Kladno a Starostové

http:kandidatka