Od
východu na západ?
Události na Ukrajině
nám připomínají, jak velký rozdíl je mezi tradičním evropským
pojetím demokracie a a tím, jak se řeší správa společnosti na
východ od nás. Je to rozdíl mezi transparentní demokratickou
správou společnosti a správou společnosti či obce postavenou
sice na demokratické volbě na počátku ale pokračující vládou
s omezenou kontrolou.
Správa společnosti „s demokracií jen na počátku“ se projevuje mimo jiné tím, že
nějaké informace, které ten, kdo vládne uvolní, sice dostanete,
ale pouze ty, které vládnoucí uvolnit chce. Tím dochází k
naprosté manipulaci veřejnosti, protože právě reálně žitá
demokracie na přístupu k informacím stojí. Celé to potom vede na
stav, kdy vládnoucí vládnou s omezenou veřejnou kontrolou a
společnost či obec rezignuje, přestane se ptát, protože už
zjistila, že se stejně nic nedozví. Někdy i situace dostoupí tak
daleko, že vládnoucí prakticky zapomene na to, že by informace
vůbec poskytovat měl, nebo informační prázdno za sdělnost
považuje. Nebo – což také mnozí známe – se profesionální veřejný činitel deformuje sám v sobě tak, že mluví aniž co řekl (a co hůře, je při tom přesvědčen o své upřímnosti).
Dvě klíčové
otázky naší současnosti
Otázka číslo jedna:
Chceme správu obce veřejnou a demokratickou a nebo správu obce
„východního ritu“ postavenou na „vyvolené“ skupině
vládnoucích s omezenou kontrolou?
Otázka číslo dvě: U koho z kandidujících subjektů lze mít aspoň podezření, že správu obce bude umět lépe než ti předtím? V čem je tato otázka důležitá. Asi si řada z nás v prvním plánu nedokáže představit, že by správa obce mohla probíhat tak bídně, že předchozí stav omezené kontrolovatelnosti byl vlastně v konečném důsledku ekonomičtější. Kandidující subjekty na sebe proto přijímají velkou odpovědnost tím, že svojí kandidaturou říkají „budeme to umět lépe než ti před námi“. Logika kterou jsem rovněž zaslechl „abychom tam (rozuměj v zastupitelstvu) někoho měli“ je chabá.
Pojďme si společně
ukázat přínos otázky první.
Selhání
liberálního konceptu
Fungující
demokratická společnost vzniká tam, kde Ti, kterým liberální
přístupy poskytly výhody si tyto výhody neponechávají jen pro
sebe a své blízké, ale generují příležitosti a pozitivní
klima pro ty, na které se zrovna v tuto chvíli nedostalo. Což se
moc neděje. Velkým rizikem pro budoucnost je polarizace sociální
struktury společnosti – totiž to, že bude existovat nemnoho
nejbohatších a regimenty ba pluky jen chudých. Žádná či slabá
střední vrstva mezi.
Mluvím o naději a
fair otevřené, byť třeba pracné budoucnosti pro všechny. Není
příliš známou skutečností, že se v Sovětském svazu v době
Gorbačovovy Perestrojky při stejných a mírně se horšících
podmínkách náhle prodloužila doba života obyvatel v průměru o
cca 6 let – právě vzniklou nadějí ve společnosti.. Maďarský
premiér Viktor Orbán ve svém nedávném projevu v Rumunsku trefně
zmínil, že sice „liberální koncept platí – tedy, že moje
svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého, je zde však
malá „drobnůstka“. Tu hranici, kde už je to Krakonošovo,
určuje nikoli ten slabší, ani o tom není dohoda, ale prostě ten
silnější. Zkuste si s Vaší bankou dohodnout zcela individuální
smlouvu o Vašem bankovním účtu... Není to volání po
levičáctví, je to volání po ohleduplnosti. Protože jedna z
definic demokracie je „ohleduplná vláda většiny nad menšinou“.
Na komunální úrovni proto hledáme toho ohleduplného většinového
vládnoucího.
V čem je to důležité:
Obec nesmí k občanovi přistupovat z pozice silnějšího (tuhle
informaci Ti, občane řekneme, tuhle napůl a tuhle vůbec ne) ale
partnersky. Ne nadarmo se historicky nejlépe osvědčují spolupráce
typu partnerství. Tam, kde je represe nutná a partnerský přístup
z povahy věci dodržet nelze (vymáhání nočního klidu apod.)
musí být všem měřeno stejně a profesionálně. Těším se
proto na nástup, dobře zprocesovaných, kompetentních, aktivních
a usmívajících se úředníků, kteří budou ctít zákony a dále
i pravidla tam, kde je sami vytvořili.
Otázka druhá –
Kdo to bude umět. Dobré (efektivní, kvalitní a dobře
zorganizované) práci se nevyhneme.
Asi nám společně
neuniklo, že některé země i lokální společenství prostě jsou
bohatší. Není to ovšem tím, že by naše počítače počítaly
pomaleji či služební auta jezdila pomaleji (zde dokonce naopak
:-). Přesto se naší celospolečenskou produktivitou práce
pohybujeme na úrovni cca 60% těch nejvyspělejších. Osobně vítám
proto spolupráci se všemi, kterým otázky efektivity a účinnosti
správy obce budou ležet na srdci. Oba pojmy, jak efektivita, tak
účinnost mají samozřejmě svůj přesný obsah, ale nechci zde
zabíhat do detailů… A opět jde o vstupní informace, protože na
nich nová řešení vznikají.
Z pohledu efektivity a
účinnosti stojí za to podívat se na volební programy všech
lokálních politických souputníků. Dočteme se tam jenom „
koupíme to či ono“, „vybudujeme tamto“. To se dá totiž číst
i způsobem: „uděláme nové věci, ale uděláme je naprosto
stejným způsobem, tak jako ty staré“. Možná ne náhodou mne
napadá citát bývalého vedoucího představitele Sovětského
svazu Viktora Černomyrdina, který se v jedné-zřejmě slabší
chvilce-vyjádřil „Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako
obvykle“. V tom je velké riziko. Současné výsledky správy
města pochopitelně odpovídají tomu, jak bylo pracováno (zázraky
se většinou nedějí). Je však dobře si uvědomit, že zdrojů
v budoucnu pravděpodobně nebude více a tím víc jde o jejich
dobré využití. Výchozí podmínkou pro dobré využití je, že
byl s relevantními partnery řádně vydiskutován výchozí
stav (hle opět narážka na informace) cílový stav, byly zajištěny
odpovídající zdroje a byla jasně stanovena kritéria pro to,
abychom jasně mohli říci, že jsme za veřejné prostředky
získali to, co bylo v rámci zadání vydiskutováno a
dohodnuto. Tečka. A pak musí být vše kvalitně zorganizováno.
Volební programy
Volební programy je
zajímavé číst i z dalších úhlů pohledu. O čem se tam
nepíše? Dočteme se například „Zveřejníme smlouvy“ bude
však zveřejněn i plný algoritmus rozhodování a hodnotící
kritéria? Jak se dotyčné politické uskupení chovalo doposud? Je
náhlé „otočení kurzu“ pravděpodobné z pohledu toho,
jak se politické uskupení chovalo doposud? Má volební program
nějakou vnitřní logiku a směr, nebo je to jenom povrchní seznam
„koupíme tohle, objednáme tamto“. Dočteme se tam rovněž
„zlepšíme v naší práci to či ono?“
Očekávaná rizika
budoucnosti spolupráce v rámci správy obce
Je jisté, že
zastupitelstvo může být jen tak kvalitní, jak kvalitní budou
lidé v něm a jak ochotní budou hledat společná praktická
řešení. Může se ovšem stát, že převáží logika „co by se
nám lépe medializovalo“, nebo „když to chtějí tihle, tak já
jsem proti“. Schopnost hledat shodu nám není příliš vlastní.
Pro mne osobně není bez zajímavosti zpráva, která v nedávných
dnech proběhla tiskem , totiž, že v Čechách se soudíme cca
20 více než třeba lidé ve Finsku. Nemusí být ani snadné
překlopit se z předvolebního řevnivého režimu do režimu
efektivního pozitivního konání v dohodě s někým dalším.
Závěr
Naše budoucnost se
neobejde bez otevřeného pozitivního férového a promyšleného
jednání a to je důvod proč do komunální politiky vstupuji.
Ing. Václav Kadeřávek
kandidát č. 6
uskupení Lepsí Kladno a Starostové
Žádné komentáře:
Okomentovat